Internetové diskuse, především na zpravodajských serverech, bývají často pro toho, kdo na ně náhodou vstoupí, zdrojem údivu a často i pobavení. Lidé zde mají svou pravdu a nenechají si ji vzít. Zamysleli jste se ale někdy nad tím, proč tomu tak je? Má to hned několik příčin.
První, a pravděpodobně největší z nich, je anonymita. Pravděpodobnost, že člověka z internetového fóra potkáme někde venku, je skutečně mizivá. Navíc je zde i možnost neuvádět své pravé údaje. Tím pádem v nás vzrůstá pocit nedotknutelnosti – nikdo neví, kdo jsme, nebudeme tedy za své chování nést žádné přímé následky. To nejhorší, co se nám může stát, je smazání našeho komentáře a ban.
To ale není tak docela pravda. Za své chování jsme zodpovědní v každém případě, a pokud půjde o skutečně extrémní příspěvky, podněcující či vybízející například k násilí, může zasáhnout až policie. Stejně tak tomu je, pokud půjde o pomluvu určité osoby. Ta může podat oznámení na Policii a ti se situací budou zabývat. Ač se to zdá na první pohled podivné, i na internetových diskusích je potřeba dodržovat zákon.
Anonymita ale sama o sobě k hádkám nevede. Ano, můžeme díky ní říct (nebo spíš napsat) to, co bychom si jinak nedovolili, ale není to dost k tomu, abychom se začali okamžitě s každým hádat. To způsobuje efekt tzv. sociální bubliny, v níž žije každý z nás. Neznamená to nic jiného, než že se podvědomě obklopujeme lidmi, kteří mají podobné názory. Je to i celkem logické, těžko se spřátelím s někým, s nímž v hloubi duše nesouhlasím. A právě s lidmi ze své sociální bubliny se v denním životě setkáváme nejčastěji. A pokud jde o lidi mimo ni, tak s neznámým kolemjdoucím člověkem nebudu začínat rozhovor na téma, na které mám vyhraněný názor.
Na internetové diskusi to ale neplatí. Zvláště například pod zprávami z politiky si každý může napsat, co si o tom myslí. A to může být přesný opak toho, co si o dané věci myslíme my. Co je prvním instinktem? Opravit daného člověka, protože nemá pravdu. Ukázat mu, jak to ve skutečnosti je. Koneckonců jsme o správnosti svého názoru utvrzováni celý život právě díky naší sociální bublině. Ovšem druhá strana je na tom úplně stejně. I ona je na sto procent přesvědčena, že má pravdu. I to je jeden z důvodů, proč je prakticky nemožné přesvědčit někoho na internetové diskusi, aby změnil názor.
Obě strany nejprve bojují argumenty, později dojde, i díky výše popsané anonymitě, i na ostřejší slova. A jelikož jakékoliv drama a emoce jsou pro lidi obvykle velmi přitažlivé a ani jedna strana, přesvědčena o své pravdě, se nechce vzdát, není divu, že jsou tyto příspěvky jedny z nejsledovanějších. I proto se tato kontroverzní témata často v článcích objevují:
Co je tedy nejlepší udělat? Zachovat chladnou hlavu. Ano, můžeme přednést argumenty na podporu našeho názoru, ale musíme si být vědomi toho, že téměř s jistotou druhou stranu pouze vydráždíme, nikoliv přesvědčíme. Proto je nejlepší zůstat stranou a pouze pozorovat a bavit se, případně fandit jedné straně.