Komunistická výchova se nesla v duchu trestů a příkazů, které stavěly zeď mezi rodiči a dětmi. Šlo o to „aby z něho/ní něco bylo“. Ne o to, co si mladý člověk skutečně vysnil.
Přestože si i dnes každý rodič přirozeně přeje, aby se dítěti dařilo dobře, uživilo se a získalo vše, co potřebuje, někdy z nějakého důvodu stále naráží na odpor. Čím to je?
Mladí lidé se potřebují vůči rodičům vymezit, najít svou vlastní identitu. Pokud chcete dítě motivovat ke vzdělání a neustále ho „buzerujete“, ať se pořádně učí, často to vyvolá opačnou akci.
To zase naštve vás a vytváří se začarovaný kruh.
O motivaci a snech
Zkuste to jinak. Víte, o čem váš brouček skutečně sní? Určitě existuje něco, co ho baví a v čem je dobrý. Hraje rád na kytaru a chce to dotáhnout na rockovou hvězdu. Proč nepodporovat jeho hudební talent. Jistě, vy to vidíte rozumněji. Proč by ale člověk, který miluje hudbu, měl dělat architekta? Nevyužije tak svůj potenciál a bude z něj špatný a otrávený architekt.
Když si půjde za svým snem dělat hudbu, třeba na cestě natrefí na vysokou školu. Třeba půjde studovat hudební vědu na filozofickou fakultu a stane se uznávaným kritikem. Nebo zvukařem. Je pro něj příjemné i prospěšné, když ho opatrně nasměrujete. Na zájem o kytaru si můžete nasadit jakýkoli zájem, který váš potomek má. A každý člověk má nějaký zájem a talent, stačí ho jen objevit.
Jestli chcete, aby si vaše dítě splnilo sny a zároveň se dobře uživilo, mluvte s ním. Vysvětlete mu, že hrát celé večery a skládat písničky je skvělé a že to plně podporujete, ale bylo by rozumné napsat i úkol z matiky. Vaše dítě není pravděpodobně blbé a je možnost, že to pochopí. Když mu ale budete na kytaru neustále nadávat, bude se cítit zraněné, nepochopené a izolované a matiku, kterou mu tak „cpete“ bude nesnášet o to víc.
Pomůže se na to podívat pozitivně, chválit více než kritizovat a pokud kritizovat, tak konstruktivně.
A pozitivní přístup ovlivní i vás a vaše myšlení a ve vztahu k dítěti se můžete cítit pohodlněji a lépe.